Můj život se před pár lety úplně změnil. Právě jsem se těšila z narození své dcerky, byla jsem čerstvou maminkou, která měla před sebou vidinu šťastné budoucnosti. A pak to přišlo – diagnóza rakoviny děložního čípku. Znělo to jako zlý sen, ale nebylo z něj probuzení. Musela jsem sebrat veškerou sílu a pustit se do boje, protože jsem věděla, že už nejde jen o mě.
Měla jsem pro koho žít. Bylo to těžké období. Radioterapie byla náročná, fyzicky i psychicky. Byly dny, kdy jsem si říkala, jestli to všechno zvládnu, ale pokaždé, když jsem viděla svou dcerku, věděla jsem, že to vzdát nemůžu. A nakonec jsem vyhrála. Porazila jsem tuhle nemoc, která mi chtěla vzít všechno. Jenže vítězství mělo svou cenu. Radiologická léčba oslabila mou páteř. Bolesti zad, které nejprve přicházely jen občas, se postupně zhoršovaly.
Jeden obratel se začal doslova drolit, a já si najednou uvědomila, že mi ochabuje levá noha. Každý pohyb mě bolel, a přestože jsem se snažila fungovat jako dřív, bylo to čím dál těžší. A pak, jako by toho nebylo dost, přišla další diagnóza – autoimunitní onemocnění. Další bolesti, únava, další omezení. Už jsem nevěděla, co dřív řešit. V roce 2021 jsem podstoupila operaci páteře. Doktoři mi ji zpevnili kovovou konstrukcí a šrouby, ale bolesti úplně nezmizely. Hybnost mám stále omezenou a jsou dny, kdy je každá činnost obrovskou výzvou.
Hledání radosti ve tmě
Tohle všechno mě ale přimělo přemýšlet, jak dál. Když jsem byla doma, začala jsem si hrát s myšlenkou vyrábět svíčky. Nechtěla jsem už používat ty levné parafínové, které byly všude. Chtěla jsem něco kvalitního, co by udělalo radost mně i mým blízkým. A tak jsem se do toho pustila. Postupně jsem si našla svůj styl, učila se, zkoušela nové věci. Svíčky pro mě nebyly jen koníčkem – byly mojí terapií. Později jsem začala vyrábět i dřevěné dekorace a gravírované výrobky. Tvoření mě naplňovalo. Každý kousek, který jsem vytvořila, byl malou oslavou toho, že i přes všechna omezení dokážu něco krásného. Jenže moje zdravotní problémy mě často omezovaly. Mnoho dní nejsem schopná dělat skoro nic a každá vyrobená věc je mou radosti.
A pak přišlo psaní.
Časté návštěvy lékařů a dlouhé hodiny čekání mě přivedly k tomu, že jsem si začala zapisovat příběhy, básničky, a dokonce tvořit omalovánky. Psát mě baví. Je to čas kdy můžu na chvíli zapomenout na bolesti a přenést se do světa fantazie. Je krásné vědět, že tím, co vytvořím, mohu přinést radost i ostatním. Každý den jako dar Dnes už vím, že můj život nikdy nebude snadný. Bolesti jsou stále součástí mého každodenního života a někdy mě omezují víc, než bych chtěla. Ale našla jsem způsoby, jak se s tím vyrovnat. Svíčky, dřevěné dekorace, psaní – to všechno mi pomáhá. Pomáhá mi to cítit, že i přes všechno, co mě potkalo, dokážu něco vytvořit. Často se mě lidé ptají, kde beru sílu. Pravda je, že ji hledám každý den znovu a znovu. Věřím ale, že každý okamžik, kdy můžu tvořit, kdy mohu být se svou dcerkou a rozdávat radost, za to stojí.
Můj život není jednoduchý, ALE JE MŮJ. A já se ho nevzdám. Mé výrobky najdete na stránce
