Když se řekne „dítě“, člověk si představí andílka, co voní po pudru, spinká jako v reklamě na plenky a směje se jen na povel. Realita? Více jako miniaturní boss s agendou totálního chaosu.
Zde je přehled pár krutých pravd, které tě napadnou, až budeš po sté ohřívat párky, zatímco dítě se rozhodne, že dnes jí jen suchý rohlík a stírá tvůj oběd z talíře jako malý Gordon Ramsay.
1. Ticho není zlaté. Ticho je podezřelé.
Pokud je dítě potichu déle než 37 sekund, zkontroluj byt. Pravděpodobně rozebírá ovladač, maluje rtěnkou na zeď nebo právě „koupe“ plyšáka v záchodě.
2. Dětský mozek funguje jako špiónský server.
Zkus jednou šeptnout „zmrzlina“ a dítě tě slyší přes dvě stěny a běží bosky přes Lego, aniž by zakoplo.
3. Dětské otázky jsou jako Google bez filtru.
– „Mami, proč má ta paní vousy?“
– „Tati, co je to vibrátor?“
– „Když jsi stará, umřeš, že jo?“
Připrav se. Nikdy nejsi dost připravená.
4. Děti vědí, kdy jsi si sedla.
Je to zákon. Jakmile sedneš s kávou, dítě okamžitě:
-
potřebuje čurat
-
chce svačinu
-
má krizi identity
-
neumí najít ponožku, kterou má na noze
5. Každé jídlo je podezřelé.
Těstoviny se sýrem? „Fuj, to neznám.“
Těstoviny bez sýra? „Fuj, kde je sýr?“
Pizza? „Chci jinou pizzu než tuhle.“
Voda? „Mně ta voda nechutná.“
6. Oblečení pro děti je marketingová lež.
„Do 3 let“ = nosí to půlroční sumo zápasník.
„Nešpinivé tričko“ = jen výzva k tomu polít to jogurtem.
7. Dětská logika: nepochopitelná, ale neoblomná.
– „Nechci do školky, protože zítra je sobota!“
– „Nemůžu jít spát, protože plyšák taky nespí.“
– „Babička říkala, že jo, takže to tak prostě je.“
8. Dětský kašel začíná přesně ve chvíli, kdy jdeš spát.
A pokračuje do 4:37, kdy dítě s podezřelou energií oznamuje:
„Mami, vstáváme! Já už jsem vyspinkaná.“
Zatímco ty přemýšlíš, jestli existuje legální způsob, jak zavolat babičku v 5 ráno.
9. Kresby dětí = abstraktní umění s vysvětlením.
– „Tohle je dinosaurus, jak jí sekanou v letadle.“
– „A tohle jsi ty, jak brečíš.“ (Děkuju, zlato.)
10. Mateřství je maraton v přestrojení za diskotéku.
Běžíš celý den, ale pořád jsi v pyžamu. A i když je ticho, máš podezření, že něco vybuchne.
Závěr?
Ano, děti jsou unavující, chaotické, náročné… Ale i neuvěřitelně vtipné, upřímné a každý den ti ukážou, že život může být jedno velké dobrodružství – i když máš v puse Play-Doh a v tašce šest rohlíků, tři autíčka a ani jednu svoji věc.
PS: Pokud si právě říkáš, že už dál nemůžeš – klid. Zítra to bude stejně šílené, ale bude to tvé šílenství.
