Celé moje dětství jsem byla zmatená tím, kdo vlastně jsem. Kvůli zneužívání, které jsem zažila, a protože kolem mě nebyl nikdo, kdo by mi věřil. Byla jsem sama, uvězněná ve strachu a bolesti. Abych přežila, naučila jsem se lhát – sobě i ostatním. Nesla jsem vinu, která mi vůbec nepatřila, a začala jsem nenávidět sama sebe. Nikdo mi neřekl: „To nebyla tvoje chyba.“

Je hluboce zraňující, když dítě – které se teprve vyvíjí a nechápe svět kolem sebe – zažije sexuální zneužití. Nese si tu bolest jako neviditelné břemeno, které neumí pojmenovat. A právě to se stalo mně. Vzala jsem všechnu vinu na sebe a mé duševní zdraví tím velmi utrpělo.

Ale… má víra v Boha mě zachránila. Ve chvílích největší temnoty mě On našel a začal uzdravovat všechny ty rozbité kousky ve mně. Věřím, že každý, kdo otevře své srdce Pánu Ježíši a odevzdá mu svůj život, může zažít stejné uzdravení jako já.

Můj životní příběh je důkazem toho, že s Bohem není nic nemožné. Všechna sláva patří Jemu.