Pocházím z malého města na jižní Moravě. Po absolvování střední zdravotnické školy jsem nastoupila do brněnské nemocnice. Deset let práce ve směnném provozu, noční služby, fyzické i psychické vyčerpání… a nakonec pocit, že selhávám. Bez muže, bez dětí, s minimem peněz, i když zachraňuji životy. Moje starší sestra pracovala v pohostinství a vydělávala víc. Cítila jsem to jako nespravedlnost.
Změny nemám ráda, ale tehdy jsem byla vyčerpaná. Moje mladší sestra žila v Anglii a nabídla mi pomoc. Po dlouhém váhání a přemlouvání celé rodiny jsem sbalila kufr – se základní angličtinou typu „My name is Lenka“ – a odletěla.
Hned po příletu mě přepadla panika. Ale v Bristolu jsem našla práci v hotelu a začala se učit jazyk za pochodu – odposloucháváním a pomocí Terezky. Před odjezdem jsem v Brně trénovala thajský box, a tak jsem si i v UK našla klub. Pamatuji si svůj první zápas: nerozuměla jsem trenérovi, v rohu mi tlumočil polský kluk. Byla jsem ztracená, ale nezastavilo mě to.
Po čase jsem získala práci v domově důchodců – nejprve jako vedoucí úklidu, poté jako ošetřovatelka. Práce mě naplňovala, ale vyčerpání a stres mě znovu dovedly zpět do nemocnice – tentokrát na traumatologii. Milovala jsem chirurgii, ale noční směny a psychické zdraví si vybraly svou daň.
V těžkých časech jsem znovu objevila dávnou kamarádku, která mě naučila ubrouskovou techniku. První květináč se žábou byl začátek nové lásky. Tvoření se stalo mojí terapií. V době covidu, kdy jsem se zotavovala po operaci kolene, jsem tvořila intenzivně. Po návratu jsem pracovala na covidovém oddělení – to období mě psychicky zlomilo.
Zažila jsem vyhoření, PTSD, a nakonec jsem odešla na částečný úvazek jako sanitářka. Absolvovala jsem květinářský kurz, tvořila věnce, měla stánek na marketech, vlastní web. Ale sama sebe prodat? V digitálním světě jsem byla ztracená.
Pak přišla další rána – smrt mojí mladší sestry. A já už neměla sílu dál. Po čase jsem ukončila práci v nemocnici a začala podnikat v úklidech. Tvůrčí činnost zůstala jako koníček a způsob, jak se uzdravovat.
Dnes pracuji sama na sebe, což mi dává klid a svobodu. Ne vždy mám čas tvořit, ale vím, že se k tomu vždy vrátím. Tvoření mi zachránilo duši. A pokud někdo díky mým výrobkům cítí radost, má to pro mě smysl.
Vaše Lenka Nekvasilová
