Nedá mi to a musím se s vámi podělit o moji dnešní super zkušenost z Badoo randíčka, protože jsem opět plná dojmů.
Týpek o dva roky mladší jak já. Komunikace na Badoo úplně strohá, krátká. V druhé větě mne pozval ven. Já, protože „Žijeme jen raz“ jsem mu na to kývla, i když jsem ani nevěděla, jak pořádně vypadá, protože na profilu má jen fotku hlavy, kde se mračí a pak fotku koně a krajinky.
Pozval mne do nějakýho údolí, kde nechodí žádní lidi. Tak jsem mu navrhla něco jiného, kde bývá lidí fakt hodně. Toto třeba na těch borcích fakt nechápu. Že vymyslí procházku na konci světa a nenapadne je, že by se ta ženská mohla bát. I když mohou být super hodní a ani na tu babu nesáhnou, tak furt toho borca neznám, že?!
Tak jsme se domluvili na dnešek na 3 hodiny. Od rána žádná zpráva s potvrzením. Tak jsem si říkala nic, pojedu a kdyby nešel, tak si zajdu do mekáče, protože v těch končinách bývám často.
Bohužel přišel. Mračil se z dálky přesně tak, jak na fotce a nepřestal se mračit až do konce randíčka. Podal mi ruku ala zpocená ruka. Tak jsem mu chudákovi trošku posunula v ruce kosti, protože já mám stisk jak traktorista. A zavládlo boží ticho. Sem tam jsme něco prohodili. Musím se ho zastat , protože mi jako jedinou věc o sobě napsal, že je introvert. Asi bych věděla do čeho jdu. Já jsem tu informaci úplně chápala, protože jsem introvertní taky a vím, jak se cítí a že je někdy dobrý to říct hned, protože extroverti to nechápou.
A musím teda říct, že se docela snažil ve vymýšlení otázek a bourání trapného ticha. Což cením. Ale jinak bída. Z celé konverzace jsem měla úplně smíšené pocity.
Takovej pocit , jakože týpek hledá někoho kdo by ho zachránil z té nudy ve které žije a z domečku, kde bydlí se svou maminkou a tatínkem a podle jeho slov už je to k nevydržení ( je mu 34btw). Nic ho nebaví, nic se mu nechce. Nesnáší svoji práci.
Pak jsme si sedli a já v duchu, že co to tady tak strašně smrdí? On. Smrděl. Strašně. Jak jsme si sedli, tak mne to málem omráčilo a shodilo z lavičky. Navíc měl chudák ještě lupénku v uších a v hlavě. Ve vlasech měl všude šupinky a celý tričko měl posněžený. (Ohledně lupenky se mu nevysmívám ani nějak nepohrdám. To jen pro info, at´ nevypadám jako ten nejhorší bubák. Vím jak je to hrozný a co je s tím trápení. Jen mu ty zasněžený záda k tomu smradu dodaly takovej zvláštní vajbíček.)
No zkrátím to. Bylo to moje nejkratší rande. Hodinu a čtvrt čistýho času. Skvěle jsme se pobavili, cítím ho ještě nyní. U auta, kam se nechal ode mne doprovodit, jsem mu vrátila kosti v ruce do původního stavu. Prosím vás, nemáte někdo vonavého kamaráda kolem 30 ( já 33 dzizs krajst), kterej je volnej, trošku komunikativní a v okolí Brna? Pošlete fotku do komentářů. Usmívající se fotku! Děkuji, jdu si nalít pivo. A to nepiju!
Vaše KARLA
