Září je zvláštní měsíc.
Kalendář říká: podzim se blíží.
Počasí říká: uvidíme.
Dítě říká: „Já si bundu nevezmu.“
A maminka už v 7:30 ráno tuší, že ji čeká dlouhý den.
Protože září není obyčejný měsíc.
Září je zkouška nervů, paměti, organizačních schopností a schopnosti obléct dítě tak, aby mu nebyla ráno zima, v poledne horko a odpoledne nebylo úplně promočené.
Ráno zima, odpoledne léto
Ráno otevřete dveře.
Zima.
Dáte dítěti mikinu.
„Mami, je mi horko.“
„Ale venku je osm stupňů.“
„Mně není.“
Dobře.
Za deset minut přijde zpráva:
„Mami, je mi zima.“
Samozřejmě.
A odpoledne, když jdete dítě vyzvednout, svítí slunce tak, že přemýšlíte, jestli jste náhodou nezaspali a není znovu červenec.
Září má totiž vlastní meteorologický systém.
Ráno podzim.
V poledne léto.
Odpoledne déšť.
Večer vítr.
A další den začínáme znovu.
Návrat do školního režimu
První týden školy ještě všichni fungují.
Uniforma připravená.
Boty u dveří.
Lunchbox čistý.
Láhev na vodu nalezená.
Druhý týden už se systém začíná pomalu rozpadat.
„Kde máš svetr?“
„Nevím.“
„Kde máš PE věci?“
„Asi ve škole.“
„Kde je láhev?“
„Nevím.“
„Kde je taška?“
„Tady.“
Výborně.
Jedna věc ze čtyř nalezena.
Úspěšnost 25 %. Na září velmi slušný výkon.
Maminka se stává profesionálním dispečerem
V září se z obyčejné maminky stává logistický specialista.
Pondělí – PE.
Úterý – fotbal.
Středa – domácí úkol.
Čtvrtek – kroužek.
Pátek – „Mami, zítra potřebuju něco přinést do školy.“
„Co?“
„Nevím.“
„A kdy vám to řekli?“
„Asi v pondělí.“
Samozřejmě.
Zářijový kalendář má víc barev než vánoční stromeček.
A maminka přesto nějakým zázrakem ví, kde má kdo být, v kolik tam má být a co si má vzít s sebou.
Tedy většinou.
Nové kroužky, nové plány a staré problémy
Září je také měsíc velkých rozhodnutí.
Dítě si chce vyzkoušet fotbal.
A plavání.
A karate.
A možná hudebku.
A možná drama.
První týden je nadšené.
„Mami, budu tam chodit pořád!“
Třetí týden:
„Dneska se mi nechce.“
Maminka se mezitím snaží vzpomenout, kolik už za ty „doživotní zájmy“ zaplatila.
Lunchboxová realita
V září mají maminky ještě ambice.
Krásně nakrájené ovoce.
Sendviče.
Zelenina.
Jogurt.
Možná malý zdravý snack.
V říjnu už bude cílem hlavně to, aby v lunchboxu něco bylo.
Ale září je ještě optimistické.
Maminka ráno připraví krásnou svačinu.
Odpoledne otevře lunchbox.
Všechno tam je.
Nedotčené.
„Proč jsi nic nesnědl?“
„Neměl jsem hlad.“
„Tak proč jsi v autě řekl, že umíráš hlady?“
„Protože mám hlad teď.“
Logika dítěte.
Nepokoušejte se ji pochopit.
Školní aplikace – nový člen rodiny
V září se do života vrací školní aplikace.
Pípnutí.
Nová zpráva.
Pípnutí.
Nový formulář.
Pípnutí.
Nová platba.
Pípnutí.
Informace o výletu.
Pípnutí.
Změna času.
Maminka otevře telefon jen proto, aby zkontrolovala počasí.
O deset minut později podepisuje souhlas s výletem, objednává školní fotku a snaží se zjistit, proč dítě potřebuje do pátku krabici od bot.
A potom přijde večer
Večer konečně všechno utichne.
Dítě je v posteli.
Maminka si sedne.
Káva už se v tuto hodinu nedoporučuje.
Čaj možná.
Nohy nahoru.
Klid.
Ticho.
A potom se z pokoje ozve:
„MAMIII!“
„Co je?“
„Zítra potřebuju do školy něco speciálního.“
Maminka zavře oči.
„Co?“
„Nevím přesně.“
Září.
Ale stejně ho máme rády
Protože září má i něco krásného.
Nové začátky.
Nové sešity.
Nové kamarády.
První školní příběhy.
První podzimní večery.
Barevné listí.
Teplý čaj.
Mikiny.
Vůni deště.
A také ten zvláštní pocit, že se život po létě zase pomalu vrací do svého rytmu.
I když ten rytmus občas připomíná spíš bubnování pochodující školní kapely.
Tak tedy vítej, září.
Měsíci, kdy nevíme, co si obléct, děti neví, kde mají svoje věci, maminky neví, jak stíhají všechno stíhat…
…a přesto se každý večer nějakým zázrakem dostaneme do dalšího dne.
A ráno?
Začínáme znovu:
„Vstáváme!“
„UŽ?!“
