Prázdniny jsou krásná věc. Žádné ranní vstávání, žádné hledání druhé ponožky pět minut před odchodem a žádná otázka v 7:45 ráno:
„Mami, kde mám PE tričko?“
Jenže všechno krásné jednou skončí… a škola je zpátky!
Najednou se z poklidných letních rán stává domácí vojenská operace. Budík zvoní. Dítě spí. Budík zvoní podruhé. Dítě stále spí.
Maminka volá: „Vstáváme!“
A zpod peřiny se ozve naprosto šokovaný hlas:
„UŽ?!“
Ano, už. Přestože jsme o začátku školy mluvili asi poslední tři týdny.
Záhada školní uniformy
Večer je všechno dokonale připravené.
Košile – máme.
Kalhoty – máme.
Svetr – máme.
Boty – máme.
Taška – máme.
Maminka jde spát s pocitem vítězství.
Ráno však dítě stojí uprostřed pokoje a pronese:
„Nemůžu najít kravatu.“
Jak je možné, že věc připravená večer na židli během noci sama zmizí, zůstává jednou z největších záhad rodičovství.
A školní boty? Ty mají zvláštní schopnost nebýt nikdy tam, kde jsme je položili.
Svačina podle maminky versus svačina podle dítěte
Maminka chystá zdravou svačinku.
Ovoce. Jogurt. Sendvič. Voda.
Dítě se podívá do lunchboxu:
„A něco dobrého tam není?“
Maminka: „Vždyť tohle JE dobré.“
Dítě: „Myslel jsem něco opravdu dobrého.“
A tady začíná první školní diplomatické jednání roku.
První den školy
A potom přijde ta chvíle.
Dítě stojí před školou v nové uniformě, s batohem na zádech a možná trochu nervózním úsměvem.
Maminka ho fotí.
Jedna fotka.
Druhá fotka.
„Mami, už dost.“
Třetí fotka.
„MAMIII!“
Čtvrtá fotka – protože přece potřebujeme jednu pěknou pro babičku, jednu na Facebook a jednu „jenom pro sebe“.
A právě v tu chvíli si uvědomíme, jak strašně rychle ty děti rostou.
Ještě nedávno jsme je vedly za ruku do školky a dnes před námi stojí školáci, středoškoláci nebo skoro dospělí mladí lidé.
A co maminky?
Ty se po prázdninách také musí vrátit do školního režimu.
Podepsat formuláře. Zapamatovat si PE den. Nezapomenout na domácí úkol. Najít ztracenou láhev na vodu. Zaplatit školní výlet. Zkontrolovat školní aplikaci. Přečíst e-mail od školy.
A samozřejmě večer odpovědět na otázku:
„Mami, potřebuju to zítra do školy.“
„A kdy ses to dozvěděl?“
„Minulý týden.“
Ale přesto je začátek školy krásný
Protože s novým školním rokem přicházejí také noví kamarádi, nové zážitky, učitelé, výlety, první úspěchy a spousta příběhů, které nám děti budou – nebo také nebudou – vyprávět po příchodu domů.
„Jak bylo ve škole?“
„Dobře.“
„Co jste dělali?“
„Nic.“
A tím dostává maminka kompletní report z přibližně šesti hodin vyučování.
Tak tedy všem dětem přejeme krásný nový školní rok.
Ať se jim daří, najdou skvělé kamarády, hodné učitele a každý den se mají na co těšit.
A maminkám?
Pevné nervy, dostatek kávy a hlavně schopnost najít během třiceti sekund věc, kterou jejich dítě hledalo dvacet minut.
Protože začíná škola.
A s ní další sezóna našeho oblíbeného rodinného sportu:
„Mami, kde mám…?“
