Jsou ženy, které obdivujeme pro jejich talent. A potom jsou ženy, které si získají naše srdce nejen tím, co dokážou vytvořit, ale především tím, jakými jsou lidmi.
Monika Magdová je jednou z nich.
Nesmírně šikovná, pečlivá, kreativní a obětavá žena, která dokáže obyčejným věcem vdechnout nový život.
Maluje, tvoří nádherné dekorace, aranžmá, věnce, peče dorty, renovuje nábytek a její fantazie jako by neznala hranic.
Ale Monika má ještě jeden vzácný dar. Dokáže myslet na druhé a pomáhat tam, kde je to potřeba.
Své výrobky věnuje také na charitativní účely a prostřednictvím nákupů v charitativních obchodech podporuje dobrou věc.
Za jejími krásnými obrazy se přitom skrývá příběh malé dívky, které kdysi někdo vzal víru ve vlastní talent. Trvalo dlouho, než znovu našla odvahu malovat.
Dnes žije v nádherné Cumbrii, kde nachází inspiraci v přírodě, květinách, horách i lesích. A především dělá to, co miluje.
Její životní příběh nám připomíná, že jeden člověk nám může na čas vzít sebevědomí, ale nikdy by nám neměl vzít naše sny.
Pro magazín Ženy a maminy jsme si s Monikou povídaly o talentu, životních překážkách, návratu k malování, charitě i jejím velkém snu uspořádat vlastní výstavu.
Rozhovor s Monikou Magdovou
Moniko, jsi neuvěřitelně kreativní žena. Co všechno vlastně dokážeš vytvořit vlastníma rukama?
„Dostala som dar od Boha – šikovné ruky. Nie len na maľovanie, dokážem robiť veľa vecí rukami.
Pečiem torty, robím aranžmány, vence, kytice, maľovala som kraslice, prerábala nábytok, strihám vlasy, robím make-up.
Naozaj všetko, kde je akákoľvek kreativita. Maľovanie je však moja srdcovka.“
Kdy ses poprvé zamilovala do malování? Věděla jsi už jako malá holčička, že právě umění bude tvou velkou láskou?
„Maľovala som ako decko. Veľmi som chcela ísť na umeleckú školu, ale keďže moji rodičia neboli komunisti, tak som sa na školu nedostala.
Plus moja učiteľka povedala, že ja nie som dosť dobrá.
Samozrejme, ma to strašne sklamalo, zlomilo a zavrhla som maľovanie na veľmi dlhú dobu.“
To muselo být pro malou dívku velmi bolestivé. Kde dnes nacházíš inspiraci pro své obrazy?
„Keďže prevažne maľujem prírodu a kvety, inšpirácie sú všade naokolo.
Žijem v Cumbrii, kde jej máme dosť. Hory, lesy, kvety, obloha, zvieratká.“
Vzpomeneš si na své první dílo, na které jsi byla opravdu pyšná?
„Prvá naozajstná maľba bola veľmi dávno.
Ale naozajstne som bola na seba pyšná, až keď som začala maľovať sklo.
Plochá váza s pávom. Bola nádherná.“
Jak dlouho ti trvá vytvořit jedno dílo? A co pro tebe samotné malování znamená?
„O čase na tvorbu je ťažko hovoriť, podľa toho, čo maľujem, medzi jednou až štyrmi hodinami.
Moja práca je moje všetko. Práca, terapia, hobby.
Veľakrát, keď mám dosť všetkého, ma maľovanie drží nad vodou.
Dáva mi zmysel života, energiu, pocit šťastia.“
Na tvé tvorbě mě zaujalo také to, že dáváš nový život použitému sklu. Jak tento nápad vznikl?
„Už keď som sa zaoberala nápadom na business, rozmýšľala som, ako spojiť moju prácu s niečím, čo pomôže aj iným.
Preto som sa rozhodla, že sklo budem kupovať v charitatívnych obchodoch.
Čiže moje sklo je prevažne používané.
Prispievam tak každý týždeň na rôznu charitu okolo 200 libier.“
Moniko, velmi si vážím toho, že svou tvorbu propojuješ s pomocí druhým. Proč je pro tebe charita tak důležitá?
„Mala som dosť ťažký život a nikdy som nepoznala dostatok.
Preto viem, ako ťažké to majú niektorí ľudia.
Preto rada pomáham, keďže teraz môžem.“
Vím, že jsi velmi pečlivá a na každém výrobku si dáváš záležet. Přesto jsou tvé ceny dostupné. Je to také součást tvé filozofie?
„Samozrejme, preto moje sklo môže mať aj podstatne lepšiu cenu.“
Zažila jsi někdy období, kdy jsi o svém talentu pochybovala? A co ti pomohlo znovu uvěřit sama sobě?
„O pochybovaní talentu som už písala. Pani učiteľka mi ho zabila na veľmi dlhú dobu.
Až keď som naozaj dospela a hľadala, čo mi chýba, objavila som, že maľovanie je to, čo mi chýba.
A tak som začala zase.“
Máš nějaký velký umělecký sen, který by sis ještě chtěla splnit?
„Áno, mám sen.
Veľmi by som chcela mať výstavu, kde by som mohla svetu ukázať moje naj diela.“
A co bys vzkázala ženám, které mají talent nebo svůj sen, ale bojí se udělat první krok?
„Rob to, čo ťa robí šťastnou. Nestrácaj čas a nezabíjaj svoj talent len preto, že sa bojíš, alebo že ti niekto nepraje.
Ja ľutujem, že som nezačala skôr.“
Žena, která tvoří nejen rukama, ale také srdcem
Na Moničině příběhu mě osobně nejvíce oslovuje její lidskost.
Obdivuji její šikovnost, neuvěřitelnou pečlivost a schopnost proměnit obyčejné věci v něco krásného.
Ale ještě více si vážím její ochoty pomáhat.
Monika není jen talentovaná výtvarnice. Je to žena, která dobře ví, jaké to je nemít dostatek, a právě proto dnes nezapomíná na ty, kteří pomoc potřebují.
A to je podle mě něco nesmírně cenného.
Její příběh je také důležitou připomínkou toho, jak hluboko mohou v dětské duši zůstat slova dospělých.
Jedna negativní zkušenost ji na dlouhá léta odradila od toho, co milovala.
Přesto se dokázala vrátit.
Znovu vzala do ruky štětec. Znovu začala tvořit.
A našla v malování nejen radost, ale také terapii, energii a smysl.
Moniko, ze srdce ti přeji, aby se ti splnil tvůj sen o vlastní výstavě. Aby tvá díla obdivovalo co nejvíce lidí a aby sis nikdy nepřestala věřit.
Děkuji ti nejen za tento rozhovor, ale také za tvou laskavost, obětavost a ochotu pomáhat druhým.
Protože krásné obrazy dokáže vytvořit talentovaný člověk.
Ale spojit talent s tak velkým srdcem, to je dar, který si zaslouží naši úctu. ❤️
S úctou a poděkováním
Eva Burešová
Zakladatelka a šéfredaktorka magazínu Ženy a maminy
www.zenyamaminy.com
